V posledních dnech zaměstnává média i veřejnost krabice od bot poslance MUDr. Davida Ratha. Ve všeobecném vzrušení z médií i paměti zvolna mizí případ poslankyně MUDr. Dagmar Peckové. Dovolila si totiž v parlamentě pronést projev, ve kterém souhlasí s reformami Nečasovy vlády. Řekla, že dnešní důchodci reformu přežijí, protože vyrůstali v době, která hmotnými statky nijak neoplývala a tak jsou na skromné poměry zvyklí. A že spíš než hmotná nouze... trápí je pocity vyloučení nebo zbytečnosti...No, to si dovolila opravdu hodně. Poslanec Křeček nazval její projev žumpou a dnem a někteří další pak její slova označili za hyenismus. Média tomu dodala, protože si z jejího projevu vybrala pasáže, které jakoby ony soudy potvrzovala. A na internetu - no tam lze najít gejsíry podobných odsudků. Na tomto webu také je citace z otevřeného dopisu pana Neuwirtha poslankyni Peckové.
Nedalo mi to a našel jsem si na internetu celý projev poslankyně Peckové. A nevím, jestl i jsem spadl z višně já, nebo autor onoho dopisu pan Neuwirth, poslanec Křeček a ostatní pobouření. V jejím projevu jsem nenalezl nic, co by si zasloužilo tak příkrý odsudek. Naopak. Hyenózní mi spíš připadají všichni, kteří se na ni vrhli...
Ale víš co, milý čtenáři, udělej si úsudek sám. Zde je celé vystoupení paní poslankyně:
„Vážená paní předsedkyně, dámy a pánové, mechanismus úpravy valorizace důchodů pro období od ledna 2013 do roku 2015 nám detailně vysvětlil pan ministr a nemá smysl ho opakovat. Navržené opatření je jen jedním z celé řady, ke kterým vláda rozpočtové odpovědnosti musela sáhnout. Jednoduše řečeno, můžeme se natahovat jenom tak, jak nám stačí triko. Když se totiž budeme natahovat víc, ukáže se holé všechno od pasu dolů. Můžeme spekulovat, proč je nám najednou triko malé - jestli jsme tak ztloustli, anebo jestli jsme tak zběsile topili pod kotlem, až se srazilo. Ať se nám to líbí, nebo ne, úsporná opatření pocítí v tomto případě ve svých peněženkách senioři, ale oni se tomu přizpůsobí. Já to vím, protože s nimi pracuji celý život. Mnozí se narodili za války a svůj život prožili v režimu, který jim žádné extra zbohatnutí nedovolil. Ale oni nejsou nejvíce ohroženi úspornými opatřeními této vlády, oni jsou nejvíce ohroženi postojem této v uvozovkách moderní společnosti, jsou ohroženi společenským vyloučením. Nikdy jsem ještě v ordinaci neslyšela: já už nechci žít, já už na to nemám! Ale velmi často slýchám ve své ordinaci: já už nechci žít, protože už nemám pro co, protože už nemám pro koho, protože překážím, protože mě nikdo nepotřebuje. Přes evidentní demografický posun směrem k seniorům není naše společnost schopna a především ochotna na tento vývoj reagovat. Když si pustíte televizi, uvidíte reklamu na Pampersky proti inkontinenci, na lepidlo na zubní náhrady nebo v lepším případě na preparáty na kloubní chrupavku. Což je krásný signál našim dětem, na co jsme zredukovali život seniora. Senioři nemívají zpravidla již tak nákladné materiální potřeby, ale o to intenzivnější a imperativnější jsou jejich potřeby duchovní. Touží po uznání zkušeností a utvrzení, že jsou respektovanými členy této společnosti. Jakkoli bude v budoucnu nutné částečně přenést odpovědnost, jak a za kolik prožijeme svoje stáří na každého jednotlivce stejně tak jako odpovědnost za zdraví fyzické a psychické, proměnu dozajista bude muset prodělat i společnost. Bude se muset naučit vést se seniory dialog jako s partnerem, který něco nabízí a něco zcela oprávněně žádá. Tato vláda bohužel v tuto chvíli za daných podmínek neumí dostatečně naplnit peněženky seniorů. Ale co bychom měli umět všichni - naplnit jejich duši. Protože zdravý rozpočet bude málo, jestli nebude zdravá i společnost. Děkuji za pozornost.“
A když poslankyni píše pan Neuwirth, píšu jí také já.
Vážená paní poslankyně,
chtěl bych Vám říct, že s Vašimi slovy stran starších generací souhlasím. Snad Vás to v záplavě těch hysterických výkříků potěší a třeba i povzbudí. Ale já věřím, že už jste si zvykla, kterak se v rámci politických soubojů manipuluje se slovy, větami a názory těch z opačného tábora. Nenechte se odradit.
Mrzí mne jen, že k náladám veřejnosti přispívají i mnozí novináři. No, ona taková slova jako žumpa a dno se jim moc líbí. Vím, o čem mluvím, protože jsem u novin - ve Svobodném slově blahé paměti - strávil téměř celý profesní život. Tak Vám za ty báby a dědky, které ovšem mladí pánové Mádlové nemusejí poučovat, přeju pevnou mysl a hodně zdraví, čehož je třeba nejen poslancům, ale i doktorům.
Ladislav Vencálek
„
